Stránka 3

Pokračování...příběhu...další stránky...

OZNÁMENÍ: Jen malé oznámení...začnu asi dělat kapitoly...a protože je tohle 3 stránka příběhu tak začnu 3. kapitolou a takhle pojedu dál...

   Kapitola 3 - Zajímavé

     Neměla jsem moc času na rozhodování. Rychle jsem vytáhla mobil a vyfotila jeho obličej...přiblíženě ,aby byl pořádně vidět. Potom jsem vyfotila jejich dům a přiblížila jsem na číslo. Ještě jsem vyfotila ulici. A opět jsem přiblížila na název. Po chvíli jsem zahlédla 2 obličeje v levém horním okně. Vyfotila jsem i jeho okno... a už jsem mobil uklidila. Šla jsem na zastávku autobusu a dojela k mámě. Nebyla doma. Ale o to mi stejně nešlo. Šla jsem k počítači a přihlásila jsem se na icq. Chtěla jsem napsat Cathy ,ale napsalo mi to: Cathyanda je offline. Nijak mi to nevadilo. Vytáhla jsem mobil a zavolala jí TÚ.........................TÚ.........................TÚ........Haló?! Ahoj Cathy. Ahoj Christie, co je? Mohla bych k vám zajít? Něco potřebuju. Jo ,ale nechceš jít...Tak jo díky, přerušila jsem jí a zavěsila jsem. Věděla jsem ,že by řekla: Jo ,ale nechceš jít spíš k vám? Ne! řekla bych. Ale ušetřila jsem nás hádek. Nutně jsem potřebovala mluvit s jejím bratrem. Musí pěkně vyklopit všechno co ví o tom klukovi. Vytáhla jsem mobil a podívala jsem se na fotku obličeje toho jeho kamaráda. Abych si připoměla jak vypadá. V tom mi vyběhl záběr ,když jsme s Cathy na začátku léta narazili do Davida a NĚJ! To je on! Tenhleten....nemluvim sprostě ,ale nejrači bych ho zamáčkla. Od doby co jsme se pohádali v tom obchodě, jsme spolu ani nemluvili. Ne že by sme spolu někdy před tim mluvili, ale když spolu vůbec nemluvíme, jak ho mam mít ráda...Vyrazila jsem na zastávku a dojela jsme k Cathy...

     Ahoj Cathy. Ahoj Christie, nenechala si mě domluvit. Já vim...promiň ,řekla jsem s přestíranou lítostí. No kdybys mě nechala domluvit, věděla bys ,že u nás to nejlepší nebude, protože je doma brácha. Vážně?! řekla jsem moc nadšeně. Jo...Cathy to řekla s takovým podezíravím tónem ,že jsem se rozhodla...radši jí řeknu o mojí špionáži ,aby neměla moc podezření z ničeho z čím nemám nic společného...Cathy si dokáže představit hodně věcí...jednou když jsem se dala do autoportrétů...a jednou jsem ,řekla tak tajemně možná...Když jsme se bavily ,že je škoda ,že to nikdo nevidí. Tak mě podezírala ,že jsem se dala ke sprejerům. Tak dem k tobě. Prohlásila jsem. Cathy mě zavedla k ní do pokoje. Od doby co jsem tam byla se nic nezměnilo - oranžové zdi, dvířka na půdu které jsou poškrábané a pořádně nedrží. Stůl s jedním šuplíkem co se špatně otvírá, krásná postel, žlutý koberec a ladící skříň a spousta plagátů modelek...Ujistila jsem se ,že nidko není na půdě a okno s dveřmi jsou zavřené. Tak jo, řekla jsem a posadila se na postel. CO?! Řekla s zvědavostí Cathy. Vytáhla jsem mobil a vylíčila jsem Cathy svou špionáž.. Fakt?! Myslíš ,že je to on? No připadá mi ,že si jsou podobný....nebo stejný. Odmlčela jsem se. Proto potřebuju tvýho bráchu...musí mi říct co všechno o něm ví, ale Dave se to nesmí dozvědět...myslel by si ,že ho špicluju a přestalo by jiskření...No brácha umí držet jazyk za zuby ,ale jak pro koho...

Tak bude držet jazyk za zuby i pro mě! Řekla jsem nesmlouvavě. Snad…pronesla Cathy s povzdechem. Jdem za nim. No myslim, že řikal…“Učim se, tak neotravuj!“ No…nebudeš otravovat ty, ale já…Hm…ALE on to takhle nevidí, prostě otravuju já nebo ty to je mu fuk, prostě otravuju já, protože ty si moje kámoška. A kdy přesně se má doučit?řekla jsem s povzdechem. Co já vim. Stejně asi hraje něco na pc. Tak to si holt najde čas…a když ne. Tak co?! Mam blog ne? Jo. No a na něj se sem tam někdo koukne…napíšu tam něco směšnýho a určitě se to do jeho třídy donese…pak si určitě najde čas! Jo, ale nebude držet jazyk za zuby, namítla Cathy. No jo to je pravda. To nejde…Musí to teda jít po dobrym…No tak to asi bude muset jít po dobrym…prohlásila jsem. Cathy se nadechla a vydechla. Tak dobře…ale nenaštvi ho! Schytala bych to já. Dobře, řekla jsem spokojeně.

     Zaťukala jsem na jeho dveře a otevřela je. Co je zas! Zasyčel na mě. Ahoj Mikeu*. (Cathyin brácha…asi už víte, není tak strašném, ale zrovna dvakrát se s Cathy nemusí…někdy je náladovej) Aha, to si ty. Ahoj, zopakovala jsem. Ahoj. Co chceš? Umíš držet jazyk za zuby? Jak pro koho! To už jsem slyšela. Hm. Tak co je? No…a budeš ho držet pro mě? Záleží o co jde! Polkla jsem…představa ,že Dave zjistí ,že jsem slídila a ptala se na jeho kamaráda a k tomu…že jsem si ještě vyfotila jeho dům. Šáhla jsem do kapsy pro mobil a dala na celý displej fotku Davevova kamaráda. Co víš o něm? Zeptala jsem se ho a ukázala mu fotku. Tenhle? Jack? Takže se jmenuje Jack. Asi jo.

Tak co o něm víš?..No drží z Davem docela basu. Teda když zrovna není Dave někde zalezlej sám nebo se zase nechová tajemně. Hm. Některý holky se přes Jacka pokoušely dostat k Davovi, ale to jim nikdy neprošlo. Jack na to neměl náladu...nikdy….a…Proč to vlatně potřebuješ vědět. A jak se ti vůbec podařilo vystopovat Jackův dům?! A kruci…může mu dojít, že jsem je špehovala…navíc mi ten Jack na nic není! Před něj se k Davovi nedostanu..a i kdyby tak si bude myslet, že jsem obyčejná faninka…která se k němu dostává stejným způsobem jako ty ostatní! No já…Tys je špehovala!? NE! Tak jakto, že je vyfoceném u svýho domu! Nikdo kromě Jacka a Dave neví kde oba bydlí! Vážně? Já vim jde Dave bydlí. To sem neměla řikat, ale pozdě…Takže si špehovala i jeho?! NE! Tak jak to teda víš? No jednou jsem šla k tátovi a cestou jsem ho potkala jak u jednoho domu..odemykat…Nemohla jsem prozradit kde bydlí…očividně to tajil. A já ho přece nemohla prozradit…A navíc vim o tom jenom já což taky dodává na sebejistotě. A k Jackovi si šla k mámě? Řekl ironicky. Proč? Bydlí kousek od ní. Jak tohle víš? Řekla jsem podezíravě.

Na rozdíl od tebe já se k špehování přiznávám…nemám rád záhadnost.CHA! Tohle je jenom dobře! Nemůže na mě nic kecnout…pak bych to kecla i já na něj!!! Fajn když teda nemáš tak rád záhadnosti…tak určitě víš kdo se Davovi líbí. No to vim, ale chlapi drží při sobě! Opřela jsem se rukou o jeho stůl a naklonila jsem se k němu. Podívala jsem se mu do očí smrtícím pohledem a řekla jsem mu: „Jestli mi to neřekneš máš na triku špehování a fámu!“ Odstoupila jsem a on se na mě podíval zmateně. A pochopitelně se chtěl vykroutit: „Proč tě to zajímá?“ „Do toho ti nic není!“ rozkřikla jsem se na něj. „No očividně je mi do toho hodně!“ Znovu jsem se na něj podívala smrtícím pohledem. „Nejsem si jistej jestli by se Davovi líbilo, že o něm pátráš u jeho kámoše.“ „Myslim, že by ti moc neprospělo, kdyby to zjistil!“ Šach a Mat! Má pravdu…nemůžu ho držet v šachu když on ví něco hodně podstatného o mě! Zamlkla jsem. Už jsem nevěděla co na to říct. Už se s tim nedalo nic dělat. On mě má v šachu a já jeho taky! „Fajn!“ prohlásila jsem. „Já nic neřeknu na tebe a ty nic neřekneš na mě.“ „Platí!“ ,dodal. Ale dlouho to tak nezůstane. Na svym blogu o něm napíšu něco z čeho se zblázní. Ale až zjistim Davovu lásku…jestli to nejsem já, nemá cenu se pokoušet udělat z jiskření něco víc. Budu o něm snít dál, ale budu se pokoušet najít si jiného idola…

 

Kapitola 4 - Euforie

     Dorazila jsem domů a šla jsem si pro svůj batůžek. Na nějakou dobu se přesunu k mámě. Musim si od Dava odpočinout a promyslet si co budu dělat. Vůbec se mi nechce na něj přestat myslet, ale všeho je někdy moc. Přestávám myslet na cokoliv jiného. A to nejde. Škola mi to nedovolí. Navíc musim vypracovat úkol z dějepisu a zeměpisu. Měla jsem chuť se na to vybodnout, ale jestli se mi zhorší známky na vysokou můžu rovnou zapomenout…tudíž i na štěně*. (*štěně – s našima mam dohodu, že když se dostanu na vysokou školu, dostanu psa…jakou rasu budu chtít, ale budu se o něj pochopitelně muset starat jenom já…jak jinak ) Nějakou dobu jsem strávila u mámy. Přestala jsem ho vídat, ale skoro mi přišlo, že je to horší, než když jsem ho vídala skoro denně.

     Zrovna končila Matika…poslední hodina…konečně. Neměla jsem na nic náladu a chtěla jsem rovnou domů. Přemýšlela jsem jestli bych nezašla k tátovi na chvíli se smočit ve výřivce. Uklidnilo by mě to. Ale nechtěla jsem se potkat s Davem. Rychlím tempem jsem šla ke skříňkám a byla jsem tu hodně brzy. Procházela jsem chodbou se skříňkami a koukala na prázdně místnosti skříněk tříd. Všude byly cedulky čí třídy to je. Právě jsem procházela kolem skříněk 2.B…Davova třída… Zrychlila jsem tempo a radši jsem se tam ani nepodívala, kdyby tam náhodou byl. Ale marně. Samozřejmě, že tam byl…kluci byli vždycky rychlejší, aby vyklouzli než tu začne bejt narváno. „Počkej“ Uslyšela jsem známí hlas. Bylo mi jasné kdo to byl, ale dofala jsem, že se mi to jen zdá-nezdálo! Přiběhl ke mně. „Ty se mi nějak vyhýbáš nebo co?“ Trochu jsem zatrnila, ale to přece nemohl vědět, takže jsem se zase uklidnila. „Ne, proč?“ „Poslední dobou tě nějak vůbec nevídám…“ „No jsem teď na nějakou dobu u mámy.“ „Aha.“ „A kde to je“ „No kousek od Amstreet“ „Aha.“ Čišilo z něj neuvěřitelné zklamání…snad jsem mu nechyběla. Ne, to je přece hloupost…nemohla jsem mu chybět…nebo ano? „A kdy se vrátíš?“ „To ještě nevim.“ „Tak zatím.“ ,dokončila jsem. „Dej mi vědět až se zase vrátíš k tátovi, za týden pořádáme piknik s rodiči a táte bude dělat hamburgery na grilu…takže jestli budeš chtít můžeš se stavit.“  Nevěděla jsem co na to říct? Je to blbej fór? Budou tam jeho kámoši? Myslí to vážně? Přes tu všechnu paniku jsem to musela udržet a v klidu odpovědět: „Jo když ti dam vědět ahoj!“ „Měj se!“ ,odpověděl a vyrazil po chodbě ven. Výkřik jsem v sobě držela po dobu než jsem dojela k mámě. Tam už jsem naváhala. Vypískla jsem ve svém pokoji, jak jen to šlo. Všechny problémy se vyřešily! Už nemusim pátrat kdo se mu líbí! Už nemusim skrývat jakej jsem do něj blázen! Nastala úplná euforie*! (*euforie – pro ty kteří něvědí…hrozná radost, veselí…atd.

) Moje radost přetrvávala ještě několik následujících dnů. Ale přestávala…moc dlouho radovat se nevyplácí…

 

Kapitola 5 – Hořké zklamání!

     Dojela jsem domů k mámě a šla na počítač. Cathyanda je online, vyběhlo mi.

C: Ahoj!!!

CH: Ahoj, Cathy.

CH: Co děláš?

C: Ále nevim co si vybrat na tu party.

CH: Jakou party???

C: Ty o tom nevíš? Dave říkal, že už tě pozval?

CH: Myslíš, ten piknik?

C: JO!!!

Zatmělo se mi před očima…to nebylo pozvání na rande! To bylo pozvání na party…

CH: Aha ona je to party…

C: Myslela sis, že je to něco jinýho?

CH: Tak trochu…

Ne hodně! Ale to jsem jí nemohla napsat. Byla jsem naštvaná sama na sebe. Jaktože jsem neodhadla party  plnou lidí a přátel...zábavy apod. od romantického pikniku ve dvou při západu slunce?!. Všechny problémy jsou zase na světě! Ach jo…

C: A co si myslela, že to je?

CH: To už neřeš…

C: Bohužel já to řešim!

CH: No tak to bys neměla!!!

C: Počkat, že ty sis myslela, že tě zve jako jedinou!?

CH: NE!!!!
C: Seš špatnej lhář i po icq!

CH: Já nelžu!

C: Přece víš, že to na tobě poznam!

CH: Nic nepoznáš!

C: No vidíš už jsme u toho zas…

Tak tohle jsem zvorala…rači jsem se dala na offline. Ještě se pohádam i s Cathy! Rozhodla jsem se, že zajde k tátovi, abych měla jasno…Pošlu mu vlaštovku…snad bude doma.

 

Kapitola 5 - Davův pokoj a plánování

     U táty jsem se moc nerozmýšlela. Prostě jsem šla do svého pokoje a podívala se, jestli má otevřené okno. Neměl. Hm, takže nic. Byla jsem dost zklamaná na to abych popadla, žebřík a vydala se na jejich zahradu. Nikdo tam nebyl. Došla jsem k Davovu oknu a vyhodila jsem k němu žebřík. Musela jsem házet 5x, ale na popáté už se za něco zachytil. Vylezla jsem nahoru a podívala se z okna. Jeho pokoj byl naprosto normální. Pár plakátů oblíbené kapely, stůl s počítačem hned u okna, krásná ustlaná postel s žlutomodrým povlečením, skříň naproti postely…z krásně přírodního dřeva a knihovna vedle dveří, ze které čouhala knížka co jsem už viděla ve škole v jeho rukou. Televizi tam neměl, ale gauč nechyběl. Celý koberec byl pokrytý modrozeleným kobercem a před postelý byl menší modrý kobereček. Vedle skříně stála kytara a opodál stojan s haldou papírů not a akordů. I přes okno jsem cítila závan jeho kolínské…jako jeden z mála kluků má jen nenápadnou…krása. Nejradši bych tam vklouzla a prohrabala se jeho písněmi, ale okno bylo zavřené a z venku nešlo otevřít. Už jsem chtěla slézt dolů, ale najednou se začaly hýbat dveře! Seskočila jsem o 5 příček dolů a v rychlosti jsem vyhákla žebřík. Byla jsem jen 4 příčky nad zemí, což jsou asi ani ne 2 metry. Přeskočila jsem plot a schovala jsem se do křoví. Zahlédla jsem jen jak se hýbe záclona a potom něčí obličej.

Snad mě neviděl…to by moc neprospělo. Ale rozhodně si jeho pokoj někdy musim prohlédnout i zevnitř. Ne jenom z okna. Chtěla bych se podívat co má za oblečení, na jeho texty písniček…jestli nějaké třeba nepíše…Je toho tolik co bych o něm chtěla vědět…Ach jo…jestli já se to vůbec někdy dozvim.

     Ve škole jsem se potkala s Cathy, která byla nějak mimo. Skoro by mě ani nepozdravila, kdybych jí nezopakovala „AHOJ“ 5x. Po 2. hodině se  toho svého transu nějak dostala, ale to jsem zase upadla do hlubokého transu já. Netrvalo dlouho a už jsem si představovala, jaké to asi bude na tom pikniku…vlastně večírku. Ach, povzdychla jsem si. „Co je?“ ,zeptala se pro změnu Cathy. „Ale nic-.“ ,odpověděla jsem. „No mě se nezdá.“ No jo no“ Měla jsem trochu jinou představu o tom pikniku…é teda vlastně večírku.“ A jakou?“ Ále, to neřeš.“ DOBŘE! Cathy se zachovala jako kdyby do ní najednou pustili elektřinu. Tak když máme tohle za sebou budem, řešit jiný věci…-. A to jako? skočila jsem jí do řeči. 1. Co si vezmem na sebe?

Aha, o tom jsem ještě ani nepřemýšlela. Já ale jo. A mam geniální nápad. Jakej? Musíme nejdřív vyřadit ostatní…slyšela jsem, že umělina, je zase v akci…co se týče nakupování…má totiž creditku!!! NE! ANO! NE! ANO! NEEEEE! Zase jsem si povzdechla. Ale neboj…nějak na tom zapracujem a bude to zase v poho…dě. Když myslíš. Skoro jsem odmítala něco plánovat a uskutečňovat. Hele jestli se ti nechce nic plánovat tak-. AHOJ HOLKY!!! vypálila na nás CLAIRE. Ahoj! Ahoj. Taky se tak těšíte jako já?! Na co se máme těšit? Vy o tom ještě nevíte?! No asi ne…když nevíme o čem mluvíš, řekla jsem nabroušeně a ironicky. O tom přece musíte vědět… No tak o čem k sakru! Už mě to začínalo pěkně štvát. Přece o tom večírku u Dava! Jo o tomhle…řekla tentokrát Cathy. No jo o tom víme…Super takže když o tom víte…musíme vyřešit závažný problém. Závažnější ež ten co máme my? Zeptala se Cathy z úžasem a ironií zároveň. No určitě jo! Nic není důležitější než…Oblečení! Řekly jsme trojhlasně. Tohle byl náš zákon č. 1. Tak to máme stejnej problém, shrnula jsem. SUPER! Jeden problém je lepší než 2!!! Vypálila ze sebe Claire. Kéž bych měla jenom jeden problém…to by bylo úžasný…,ale já jich mam podstatně víc… 1. Dava jsem pořád nesbalila

                                                   2. Těžko říct jestli se někdy podívám do jeho úúúžasného pokoje.          

                                                   3. Možná mě viděl jak utíkám od jeho okna!  

                                                   4. Umělina už zase vede

                                                   5. Nějak to celé nazvládám

Na seznamu potíží toho bylo tolik, že bych si to měla možná sepsat, abych nezapomněla na nějakou potíž… Zbytek dne jsme probíraly co si vezmem na sebe. Já jsem měla celkem jasno. Jestli mam předběhnout umělinu, tak budu muset šáhnout po creditce a koupit si něco z podzimní módy. Pořád mi tam dost zbylo…přes léto jsem nijak extra neutrácela.

Kapitola 6 - "Zase další plány"

         Šla jsem k tátovi….chtěla jsem si vyzvednout kreditu. Máma nechtěla, abych ji nosila normálně v peněžence, protože je v ní docela dost peněz. Popadla jsem jí a letěla do obchoďáku. V autobuse moc místa nebylo a tak jsem stála…normálka. Uprostřed cesty mi zazvonil mobil. Byla to Cathy. Haló? Ahoj Christie, tady Cathy. Ahoj Cathy. Dostala jsem takovej nápad. Ohledně čeho? Ohledně oblečení. Aha. Neměla jsem moc času na vykecávání, navíc se na mě mačkal nějakej malej chlapeček, kterej měl na 99% upatlaný ruce. Tak sem s tím. No, jak máme ty věci od uměliny…co si vzít je? Byl to sice dobrý nápad…ale ne tak dobrý. Protože ty nadčasové věci…už se prodávájí…moc nadčasové nebyly. No Cathy ty věci uměliny…už se prodávají. Aha…to jsem nevěděla. No tak to nevím jak to vyřešíme. Trochu jsem zpanikařila…nemohla jsem jí říct, že já si ho jdu koupit…protože kdyby věděla´, že mám tolik peněz, chtěla by, abych jí nějaké půjčila. A to bych je s pravděpodobností 1 ke 100 už asi zpátky nedostala. Ale co bude až uvidí, že mám něco nového…Navíc jsme 3C a když bude jenom jedna z nás vypadat dobře…tak jí ostatní oddělí. Navíc já nejsem C ale CH a to je další důvod. No snad už něco vymyslíme, uklidňovala jsem jí…zatím co jsem vymýšlela jak vyklouznout z té lži. Cathy já už musim jsem v autobuse…a -. Jo jasně, měj se. V obchodě jsem si dlouho vybírala, ale nakonec zvítězili: Malé šortky a radši i minisukně                                                 

                                                                                        Top, a tričko…blýskavé se třpytkami, ale radši i normální

Musim se ještě poradit s holkama co z toho si vezmu a když tak potom jim něco půjčím. Druhý den jsem je svolala k nám a začalo přehrabování oblečením. Obě si přinesly haldu oblečení. Piknik bude už zítra! Po strašném přehrabování jejich věcmi jsem přišla na řadu já. V tom jsem si vzpomněla, že jsem nevymyslela výmluvu na trička, tílko… Pomalu jsem otevírala skříň a zpomalovala a zpomalovala, snažila jsem se něco vymyslet. Bleskla mi hlavou máma. No jasně ta mi to koupila…další podrobnosti budu vymýšlet v průběhu…improvizace. Vytáhla jsem trička, tílka…apod. To je z poslední kolekce! Vyvalila oči Claire i Cathy. „Jo no ona mi to koupila máma“ ,začala jsem s výmluvou. Za co? Co já vím asi měla dobrej den. Aha…pro ty dobrý dny tvý mámy bych vraždila. Vybraly spolu minikraťasy a tílko se třpytivým nápisem. To by bylo. Každá jsme svoje vybrané věci pověsily na jedno ramínko a daly jsme to do mé skříně. Protože zítra před tím piknikem si stejně musíme udělat nechty, umít si hlavu…Další den (zase u mě) jsme se sešly o něco dřív. Museli jsme se začít připravovat brzo. Nejdřív jsme šly do výřivky, pak jsme šly do sauny. A potom jsme si ještě namočily všechny prsty (i na nohou) do vody na 10 min. Nalakovaly jsme si je a přišly na řadu vlasy. Všechny jsme měly culíky na stranu a dopředu. Když jsme se připravily, měly jsme ještě trochu času. Tak jsme si udělaly sendviče, abychom se potom necpaly na pikniku. Byly jsme natěšené…ale začínalo to až za hodinu. Šly jsme ke mně do pokoje a pozorovaly jeho zahradu…chystal to tam. „Co kdybychom mu šly pomoct přípravou?“ ,zeptala jsem se. „Tak jo.“ ,odpověděla Claire. „Jasně proč ne!“ ,zavelela Cathy. Cestou dolů Cathy vysvětlovala Claire proč. Protože je to pro mě příležitost, myslela jsem si. PŠŠ! Otvírala jsem zrovna dveře a neměla jsem zájem, aby Dave slyšel -. Šly jsme před jeho branku. Udělalo se mi trochu špatně od žaludku. Sendviče se mi vracely. Ještě nikdy jsem nebyla před jeho brankou a nikdy jsem na něj ještě nezvonila. Ustoupila jsem od zvonku. Cathy dala oči v sloup a zazvonila. Nikdo nikde. Zazvoň znova ,pobídla ji Claire. Cathy zazvonila znova, ale pořád bez odezvy. Zničehonic se otevřely dveře. Vyšel Dave a zatvářil se trochu zmateně. Nesl krabici, asi s ozdobami. Najednou mi to došlo. Neměly jsme sem chodit dřív. Měly jsme přijít později, aby si o mě dělal starosti a potom byl rád, že mě vidí. No to jsem to pěkně zvorala!!! Začala jsem improvizovat: „Sakra, zapomněla jsem mobil, musim se vrátit.“ Podívala jsem se na Cathy. Hned pochopila znamení improvizace. „Tak my půjdeme s tebou!“ ,zúčastnila se improvizace Cathy. Podívala se na Claire. „Proč?“ „My tu můžeme přece zůstat.“ Claire to očividně nepochopila. Nevěděla jsem co dělat. Dave čekal a navíc ještě ani neměl možnost nás pozdravit a my jeho taky ne. Když jsme pobízely Claire, aby šla s námi, už k nám došel. „Ahoj!“ ,pozdravila jsem ho jako kdyby to byl muj nejlepší kamarád. „Ahoj.“ ,odpověděl. Cathy ho taky rychle pozdravila a řekla, že se ještě musíme vrátit, naprosto ignorovala Claiřin nesouhlas. Claire si před ním nedovolila odporovat a tak jsme se vrátily ke mně do pokoje. „Co blbnete holky!“ ,spustila Claire své stížnosti. „Ani jsem neměla možnost ho pozdravit!“ ,pokračovala. „Nedělej z toho cirkus!“ ,řekla jí Cathy. „Christie to jako jediný došlo: neměly jsme tam chodit dřív!“ „No to sice jo, ale kdo to taky navrhl!“ Zamyslela jsem se. Navrhla jsem to já, ale zase jsem nás z toho vytáhla, vlastně s pomocí Cathy. Ale Claire nás v tom chtěla nechat. Ono jí to přece jenom došlo! “TY!“ ,stěžovala si Claire. „Co?“ ,zeptala se podle Cathy. Chtěla jsem jí něco říct, ale to by pak mohla vykecat to o Davovi a mně.

„Víš co Claire, spustila Cathy, tak mi tam půjdem bez tebe!“ Polkla jsem. Chtěla jsem se přidat, ale dokud jsem neměla Dava jistýho tak, jsem nechtěla něco podnikat. Musela jsem začít improvizovat. Sáhla jsem do kapsy a udělala jsem tentýž trik s falešným voláním. (stiskla jsem na přehrávači play aby to vypadalo že mi někdo volá) Rychle jsem vytáhla ruku z kapsy a „jako“ zvedla telefon. Začala jsem falešný rozhovor s mámou a odebrala jsem se do koupelny. Napsala jsem Cathy SMSku: Cathy promiň, ale bojim se, že Claire si otevře hubu, jakmile se proti ní spiknu. (myslim to s Davem) Odeslat. Zpráva byla odeslána. Pak už jsem jen slyšela jak Cathy pípnul mobil. Vzala jsem do ruky svůj, otevřela dveře koupelny a řekla jsem: „Tak jo zatim ahoj!“ „Tak jo kde jsme skončily?“, zeptala jsem se. „Nikde.“ „Jdu pomoct Davovi připravit tu party, tak se tu zatím mějte!“ ,práskla dveřmi. „Co se stalo?“ ,zeptala jsem se. „Ale nic, madam se urazila.“ Měla jsem chuť Claire vyhodit z mého baráku, ale radši budu dělat jako že nic. Máma vždycky říkávala: „Nikdy nevíš kdy se ti bude hodit s někým to nemít za zlé.“ A měla pravdu. Třeba někdy budu Claire potřebovat. Nebo budu potřebovat, aby pro mě něco udělala…to už je jedno.  Vykoukla jsem z okna na Davovu zahradu, ale Cathy tam nešla. Zamířila za roh. Potom mi pípla SMSka. Dala jsem mobil tak, aby ho za žádnou cenu Claire neviděla. Psala mi Cathy…jak jsem si myslela. Psala: Chápu. Ale jak mam teď jít na tu party? Sama tam chodit…to je jak rozpadlý 3C. Odepsala jsem jí: Neboj nějak se jí zbavim. Ale myslim, ze s 3C si dělat hlavu nemusíš. Stejně Claire brzo vyrazim. Chová se strašně spiklenecky…ale ne s námi. Navíc mě pěkně štve. Víš co já jí prostě řeknu, že mě ta láska s Davem, nijak nevzrušuje a že to sice jiskří, ale dál to nepojede. Nebo jestli bys s tim souhlasila, mohla bych říct, že sis to vymyslela, ale jenom s tvym souhlasem. Cítila jsem se trochu špatně, že to chci celý hodit na Cathy. Ale neviděla jsem jinou cestu ven. Cathy brzo odepsala: Jo klidně, aspoň nebudu muset sama na tu party.

     „Ty Claire.“ ,začala jsem. „Nó?“ „Em no to jak ti řikala Cathy o Davovi a mně…“ ,pokračovala jsem. „Co?“ „No ona si to tak trochu vymyslela, protože mu chtěla pomoct, aniž by se vyskytly zbytečné otázky…proč.“ „Aha.“ ,já jsem si myslela, že by Dave měl chuť začít si zrovna s tebou…to mi k němu nějak nepasuje.“ Začala jsem ji z hloubi nenávidět…a navíc už mam motiv proč se s ní začít hádat. Aby konečně vypadla z mího domu! „No s tebou by si rozhodně nezačal!“ „Co prosím?“ ,zeptala se udiveně a uraženě zároveň Claire. „S tebou by si rozhodně nezačal ty káčo!“ „Co si to o sobě myslíš CHRISTIANO!“ ,věděla ,že něsnáším když mi někdo říká Christiano, jako já jsem věděla, že ona nesnáší když jí někdo říká Káčo. „Já si o sobě na rozdíl od tebe nic nemyslím!“ „Tohle ti tady nebudu trpět!“ „Nikdo tě nenutí!“ Bouchla dveřmi a vypadla…konečně.Vím ž e by se mi přece jenom někdy mohla hodit její pomoc, ale ne za tuhle cenu...Cathy je moje kámoška dobrá kámoška a Claire se k nám přifařila...takže neni tak divný že už jsou jenom 2C.

     Zavolala jsem Cathy a ve mžiku tu byla. A tak byly 2, řekla jsem. „Jo musíme to napsat do blogu 3C. A navíc musíme změnit heslo.“ ,dodala Cathy. „Proč to neudělat teď? Máme ještě půl hodiny.“ , navrhla jsem. „Tak jo.“ , souhlasila Cathy. Změnili jsme to a pomalu jsme už šly. Vyšly jsme ven a akorát vystupovaly z autobusu „umělina“ a spol. O něčem se bavily. Rychle jsem zastavila Cathy. A zacouvaly jsme až ke dveřím, aby si nás nevšimly. Bavily se spolu o Davovi! „ Už ho políbíš?“ ,zeptala se jedna. „ Asi jo…když konečně přijme moje balení*.“ ,odpověděla ta „umělina“. (balení- jako někoho balit) „ Super, pak nám to budeš muset detailně popsat.“ „Trochu mě zarazilo, že když si ho balila u toho obchoďáku vůbec se nezapojoval a spíš se snažil dostat se pryč.“ „TOHLE UŽ NIKDY NEVYSLOVUJ!“ ,vyjela po ní ta „umělina“. „Asi někam pospíchal, ale není možné, abych se mu nelíbila!“ ,umělina začala skoro křičet. „Ale kdyť potom šel úplně pomalu a v klidu na zastávku.“ ,dodala zase jiná z její party. „To je fuk, co bylo to bylo a teď je teď a já ho teď prostě sbalim!“ ,to už se „umělina“ neudržela. Potom už jsme je ztratily z doslechu. Trochu jsem zamrzla. Musim se celej večer držet poblíž, abych věděla jak na tom je. No to bude něco. Už jsme vyrazily – radši.