Příběh 3

Ahojky! Vím že je očekáváný příběh 3...ale bohužel není podobný příběhu 2. Každopádně očekávejte, že příběh 4 už bude podobný příběhu 2. A teď k příběhu 3. Trojka je moje oblíbené číslo..v mém datu narození jsou 2 čísla a 2 čísla z nich jsou 3 a 3... No každopádně pevně věřím a doufám, že se vám příběh 3 bude líbit. A ještě k příběhu (1) pokud vás nebaví a nechcete ho tu mít prosím hlasujte v anketě, pokud vás ale zase baví a chcete ho tu mít tak také hlasujte v anketě, jestle chcete, aby zůstal nebo ne. ...Takže hezkou zábavu!


Deník Sofie Walkerové

 

Úvod:

Ahoj! Já jsem Sofie. Něco vám o sobě povím:

·   Oblíbené jídlo: Popravdě asi zmrzlina…skvěle zahání depresi…a co říct prostě jí miluju… Potom je tu taky ledová tříšť, je míň kalorická a skvěle shladí mozek.. :D

·   Oblíbená činnost: Tak těch je víc…lenošení mě napadá jako první.., ale jinak miluju, ještě Street Dance.. Jo tanec je můj život. Ne doslova..miluju spousta dalších věcí..

·   Oblíbené zvíře: Tak těch je snad ještě víc..miluju psy, kočky, králíky... aj. Ale pro tyhle tři mám prostě slabost.

                                                                 

Tak to byl asi takový ten nudný úvod který nikoho nezajímá.. Jinak něco z mého života, takže.... To podstatnější: Možná by vás něco o mě zajímalo... Začneme u kámošek. Protože nejsem ten TIP co si udělá spoustu kámošek a pak si vyrazí jenom s jednou a ostatní jsou potom naštvané, že je prostě vynechala, kamarádím nejvíce jenom s jednou: Chloe Hamiltonovou. Tahle holka je asi tak stejná jako já... Jsme si rozdílné asi jenom v tom kdo se umí oblíkat...nechci bát nijak zlá, ale ona moc vkus nemá... v tomhle se, ale my doplňujeme- Já nás oblíknu a ona má potřebné sebevědomí v tom jít, abych se i já odvážila jít v něčem trochu k světu...co i trochu září... XD. Mám i jiné kámošky, ale...s Chloe si rozumím asi nejvíc. Jinak zmínila jsem se, že chodím na gymnázium? Jinak bydlím...tak střídavě mezi taťkou a mamkou.. Jak se mi to hodí.. U taťky mam psa Jackieho a u mamky mam králíka Ferdu. Takže to byl takový úvod táákže - No radši už:

 

 

 

1. Kapitola – 1. den s překvapením

Ráno skoro jako každé jiné...jenom jeden háček momentálně je 1.září... Nevím proč, ale vlastně mi to ani nevadí.. Normálně tyhle dny nesnáším, ale teď... asi mě už nudí být doma..jasně zažila jsem toho o prázdninách vážně hodně, ale... poslední týden jsem nějak neměla co dělat..takže malé zpestření ne? No až na to, že to „malé zpestření“ bude trvat celý školní rok..no na druhou stranu, budu mít zpestření v zpestření, což jsou víkendy + prázdniny. Začínám se v tom zamotávat takže toho raději nechám. No takže vynecháme ty nudné věci co se týče snídaně, nestihnutí vyčistit si zuby apod. a přejdeme rovnou ke škole. Přišla jsem celá nejistá (jako obvykle) co mě tam zase letos čeká... Nejsem žádný odborník, ale jsem tam teprve druhým rokem, takže 1. září, kdy aspoň namátkou vím, kam mám jít nebo co dělat mi přišlo zvláštní..i když jsem věděla, že se prostě zapojím s davem mích spolužáků, byla jsem hrozně nejistá co se bude dít... jako úplně 1. den tam... ach jo já jsem nepoučitelná. No zkrátka. Zaplula jsem do davu až ke skříňkám, kde jsem se rychle přezula a vypadla (nebo spíš vpadla) do třídy. Naštěstí Chloe už tam byla a měla obsazenou lavici. UF! Rychle jsem tam došla sedla si, pozdravila...no prostě idylka 1. dne. Když učitelka skončila a „vypustila“ nás ze třídy šla jsem ke skřínce, abych si tam dala učebnice, ale překvapila mě obálka uvnitř. Byla jsem sice zvědavá, ale bylo by vážně nad míru tady přede všema rozbalovat nějakou obálku.. Rychle jsem jí strčila do batohu hodila do skříňky učebnice a klidným tempem (aspoň o to jsem se snažila), jsem vykročila ze školy směrem zastávka autobusu. Cesta autobusem byla úmorná. Snažila jsem se na to přestat myslet, ale moje zvědavost se prostě nedá umlčet.. Když autobus zastavil na místě, kde jsem potřebovala, na nic jsem nečekala. Jméno zastávky se mi pořád opakovalo v hlavě a přitom jsem vlastně i zapomněla, jak se jmenovala. Najednou jsem cítila svěží vzduch a rychle jsem se probrala, vystoupila a šla domů. Nikdo nebyl doma. No nezajímala jsem se o to a šla do svého pokoje. Tam jsem samou nedočkavostí otevřela obálku. –konečně. Byl tam malý složený kousek papíru a v něm vzkaz: Doufám, že se ti bude líbit. Otočila jsem obálku vzhůru dnem a vypadl z něm malý náhrdelník. Tyhle Tipy přesně miluju! Drobné náhrdelníky s přívěskem Byl nádherný. Drobné kovové lanko s malým modro růžovým přívěskem ve tvaru motýla. Byl tak úžasný, že jsem hned šla k zrcadlu a vyzkoušela si ho. Moc se mi líbil a byla jsem pevně rozhodnutá, že si ho vezmu do školy – abych tomu „tajnému ctiteli“ dala najevo, že se mi moc líbí.


Anketa

Tak co líbí? Mám pokračovat???

J!!!!!!!!!!!
18%
2

Zatím dobrý, asi bych četla dál.
18%
2

Nijam mě to nefascinovalo...promin. :(
64%
7

Celkový počet hlasů: 11